Naše cestování s batohem začalo ve Slovinsku a byla to skvělá volba. Se třemi dětmi jsme se vydali na naše první delší putování s batohem a první zkušenosti načerpali ve slovinských horách. Od té doby trávíme dovolené na horách s batohem na zádech a nejlépe se stanem.
Jak jsme se připravovali?
Jelikož to byl náš první vícedenní trek, přípravy byli převážně o hledání článků, jak se na takovou cestu připravit. Navíc se třemi malými dětmi není radno cokoliv podcenit. Když už jsme nakoupili vše potřebné, důkladně jsme si naplánovali celou cestu. Spaní bylo po chatách, které jsme si s předstihem zamluvili, odpadlo tedy plánování, kde spát. Trasu, kterou jsme zvolili je kombinace více cest v oblasti Vogelu a Triglavského národního parku. Chtěli jsme obejít po vrstevnici Bohinjské jezero.
Naše cesta
Start naší cesty začíná od jezera Bohinj, ale první výškové metry jsme si ulehčili lanovkou. Cesta dál pokračuje přes krásnou planinu Zadnij Vogel, zde je možné vybrat si ze dvou cest, jedna stoupá na hřeben k Vogelu a druhá vede údolím, později se obě cesty setkávají v Konjsko sedlo.
My jsem zvolili cestu údolím a myslím, že jsme vybrali správně, čekala nás impozantní krajina. U Konjsko sedlo se obě cesty setkávají, pro ty co vyhledávají jedno denní výlety je to skvělý tip na okružní cestu. Od Konjsko sedlo pokračuje cesta k našemu prvnímu noclehu na chatě Dom na Komni.
Druhý den začíná nudnější cestou lesem bez větších výhledů, vše se změní příchodem k prvnímu Triglavskému jezeru, u kterého nás čeká druhý nocleh na úžasném místě. Máme hodně času, tak volíme výlet k dalšímu Triglavskému jezeru se zvláštním názvem jezero v Ledvicah.
Cesta vede pohádkovou krajinou, ale je neskutečné vedro, když dorazíme k jezeru, neváhám a lezu do vody. Byla to hodně rychlá koupel, holt ledovcové jezero asi teplé nebude. Noc na chatě u Triglavský jezer byla úžasná, po dobré večeři jsme si užívali okolní krajinu. Se sprchou na chatách raději nepočítejte, vše tady řídí příroda.
Třetí den měl být návrat zakončený plavbou lodí do kempu Zlatorog, odkud jsme vycházeli, nicméně se nám to trochu nepovedlo. Největší chybou našeho putování jsou nestažené mapy Slovinska, kdo by to byl tušil, že v horách nebude signál. Špatné odbočení znamená časovou ztrátu cca 2 hodiny, ale poslední loď ještě stíháme. Přicházíme na nejkrásnější místo celého dne s neskutečnou atmosférou. Dedno polje je malá pastevecká planina, kde se zastavil čas. Malé hospodářské chatky a krávy všude kam se podíváš v nádherné krajině.
Časově nám to vychází na malou pauzu, tak si tohle místo můžeme trochu užít. Pokračujeme na chatu u jezera, kde se ujišťujeme, zda náš výběr posledního úseku je správný. Dostáváme cenou informaci, že za sucha naprosto v pohodě, kdo by v horách očekával déšť, když nejsou vidět mraky. Sestupujeme a těšíme na závěrečnou plavbu lodí. Po hodině se ozve hrom a než se nadějeme, je nad námi bouřka. Sestup po mokrých kamenech se stává poměrně náročným, mělo to být cca 30 minut do přístavu, nicméně déšť a mokrá cesta způsobuje nemalé zdržení, bohužel, do přístavu přicházíme promočený a samozřejmě pozdě, holt půjdeme kolem jezera pěšky. Hodně jsme se naučili a jsme připravený na další výzvu, kterou se stává přechod Alta Via 1 v Dolomitech.
